Požadavky na materiálové složení oděvů

Podle Zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., musí být textilní výrobky, a tedy i pracovní oděvy, označeny svým materiálovým složením. Co konkrétně si pod tím představit?

Podle Zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., musí být textilní výrobky, a tedy i pracovní oděvy, označeny svým materiálovým složením. Způsob označování oděvů a složení materiálů udává Nařízení Evropské Rady a Parlamentu č. 1007.

 

Pravidla pro uvádění údajů o materiálovém složení oděvů

Druh materiálu musí být na štítku uveden v češtině a celým názvem textilního materiálu. Nestačí zkratka nebo obchodní název vlákna.

Oděvy složené ze dvou a více vláken se označují názvem a procentním hmotnostním podílem všech druhů vláken, která jsou v oděvu obsažena. Výrobce je uvádí sestupně podle procentního podílu.

U materiálového složení, kde jeden druh tvoří minimálně 85 % z celkové hmotnosti, je možné oděv označit pouze názvem tohoto druhu vlákna s označením konkrétního podílu anebo názvem tohoto vlákna a po něm následným výrazem "minimálně 85 %" (v praxi minimální).

 

Správné označení oděvu by tedy mělo vypadat například takto:

  • 100 % bavlna,
  • 65 % polyester / 35 % vlna, 
  • 45 % akryl / 30 % bavlna / 15 % viskóza / 10 % hedvábí.

 

V příloze č. 1 vyhlášky Nařízení 1007 najdete přehled názvů jednotlivých druhů textilních vláken a jejich popis. Oděvy a textilní výrobky, které mají doplňky nebo celé části z materiálů, jež pocházejí ze zvířat, musí mít na štítku uvedeno "obsahuje netextilní části živočišného původu".

 

Jaké další požadavky má zákokn na označení oděvů a textilních výrobků? Více v článku: Značení oděvů a textilních produktů.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.