Ohlašovací povinnost při zaměstnávání důchodců

Každý zaměstnavatel má ze zákona (ohlašovací povinnost dle § 41 zákona 582/1991 Sb.) povinnost evidovat, zda její zaměstnanec pobírá starobní důchod, plný nebo částečný invalidní důchod, a kdo jej vyplácí.

O nástupu poživatelů invalidního důchodu (plného i částečného) a starobního důchodu přiznaného před dosažením důchodového věku zaměstnavatel podává hlášení vždy. O nástupu poživatele starobního důchodu podává hlášení jen v případě, kdy starobní důchodce nesplňuje podmínky pro výplatu důchodu.

Hlášení v případě starobního důchodu na dobu určitou a neurčitou 

Pokud nastoupí do zaměstnání poživatel starobního důchodu na dobu neurčitou, musí zaměstnavatel plnit ohlašovací povinnost vždy. V takovém případě důchodci výplata starobního důchodu od vstupu do práce nenáleží. Pokud mu bylo po dobu výdělečné činnosti vyplácení důchodu pozastaveno, zaměstnavatel hlásí ukončení výdělečné činnosti, aby důchodce mohl opět požádat o výplatu důchodu. Zaměstnavatelé hlásí tyto změny do 8 dnů.

Pracovně právní vztah může být sjednán také na dobu určitou - maximálně na jeden rok (lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat). Po skončení doby může být uzavřen nový pracovní poměr na dobu určitou, také max. jeden rok.

Kdo plní ohlašovací povinnost a jak?

Zaměstnavatel musí splnit ohlašovací povinnost vždy a bez vyzvání. V opačném případě mu hrozí uložení náhrady neprávem vyplacené částky důchodu. Hlášení se podává plátci důchodu - nejčastěji ČSSZ v Praze, pokud je plátce jiný (např. ministerstvo obrany, vnitra nebo spravedlnosti), podává se hlášení této instituci.

Výjimku tvoří hlášení u poživatelů plného nebo částečného invalidního důchodu, kdy se posílá na OSSZ (MSSZ) – podle trvalého bydliště důchodce. Ke všem typům hlášení se používá tiskopisů OSSZ.

Stejnou ohlašovací povinnost má i poživatel dávek důchodového pojištění. Jeho povinnost se považuje za splněnou spolupodepsáním hlášení, které zasílá zaměstnavatel.