Požadavky na materiálové složení oděvů
09.08.2019
Podle Zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., musí být textilní výrobky, a tedy i pracovní oděvy, označeny svým materiálovým složením. Co konkrétně si pod tím představit?
Podle Zákona o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., musí být textilní výrobky, a tedy i pracovní oděvy, označeny svým materiálovým složením. Způsob označování oděvů a složení materiálů udává Nařízení Evropské Rady a Parlamentu č. 1007.
Pravidla pro uvádění údajů o materiálovém složení oděvů
Druh materiálu musí být na štítku uveden v češtině a celým názvem textilního materiálu. Nestačí zkratka nebo obchodní název vlákna.
Oděvy složené ze dvou a více vláken se označují názvem a procentním hmotnostním podílem všech druhů vláken, která jsou v oděvu obsažena. Výrobce je uvádí sestupně podle procentního podílu.
U materiálového složení, kde jeden druh tvoří minimálně 85 % z celkové hmotnosti, je možné oděv označit pouze názvem tohoto druhu vlákna s označením konkrétního podílu anebo názvem tohoto vlákna a po něm následným výrazem "minimálně 85 %" (v praxi minimální).
Správné označení oděvu by tedy mělo vypadat například takto:
- 100 % bavlna,
- 65 % polyester / 35 % vlna,
- 45 % akryl / 30 % bavlna / 15 % viskóza / 10 % hedvábí.
V příloze č. 1 vyhlášky Nařízení 1007 najdete přehled názvů jednotlivých druhů textilních vláken a jejich popis. Oděvy a textilní výrobky, které mají doplňky nebo celé části z materiálů, jež pocházejí ze zvířat, musí mít na štítku uvedeno "obsahuje netextilní části živočišného původu".
Jaké další požadavky má zákokn na označení oděvů a textilních výrobků? Více v článku: Značení oděvů a textilních produktů.